|
„Ano, potvrzuji zakázku,“ zakončila s napjatým výrazem a její hlas zněl stejně studeně jako se dívaly její oči. Namyšlená kráva, šeptali si o ní. Nikdo by se neodvážil říct jí to do očí. Ani to nebylo dost dobře možné, protože se většinou dívala mimo. Pečlivě uhlazené blond vlasy, sepjaté do drdolu, perfektně nalíčená tvář a namalované oči, nepřístupné za nepostřehnutelnými skly brýlí.
Každý, kdo s ní musel jednat, se cítil jako malý školáček před zlou paní učitelkou. Ráda rozdávala pětky, a za pětky se vyhazovalo. Špitalo se, že jí stačí se v horním patře jen zmínit a dotyčný, příliš málo loajální, si může uklízet stůl. Tipovali si, s kým asi spává, když má takovou moc, ale nikdo nikdy nic nezjistil.
Oblékala se většinou do neutrálně šedivých, ale dost drahých kostýmů, nechodila do kuchyňky na kafe a nechodila do společné jídelny. Jen přejímala projekty, označila je vlastním hodnocením a předávala je výš. Neměli ji rádi, skoro jim nepřipadala jako člověk.
Konečně za tím pitomcem zapadly dveře. Někdy litovala, že nemůže své podřízené, kteří se tak servilně plazí, bičovat, aby se jejich pohledy tvářily ještě více ustrašeně. Koupila by si kožený bič a každého takového parazita by nejdřív ze všeho pořádně sešvihala... zasnila se.
Cinknutí mobilu ji vrátilo do reality. A zpráva, kterou si přečetla, jí vykouzlila dokonce úsměv. Tak přijde... těšila se už celý týden. Rozhodla se, že pro dnešek se ztratí, hodila si přes ramena plášť, zavrčela na sekretářku v předpokoji a spěchala k výtahu.
Trochu se courala po ulicích a prohlédla si několik obchodů s módou, skoro jako ty slepice, jak posměšně říkávala. Domů jela tentokrát taxíkem, už se začalo stmívat. Těšila se na večer. Myslela na to, jaké to dnes bude, když odmykala dveře od bytu.
Náhle zhaslo světlo, něco zašustilo a ona ucítila, jak ji zezadu někdo přitiskl na ústa koženou rukavici. Chtěla vykřiknout, ale nešlo to. Neznámý ji dostrkal dovnitř, pořád potmě, a zaklapl dveře. Držel ji jednou rukou, měl pořádnou sílu. Byla jako ochromená, vůbec se nepokusila vzdorovat.
Ležela na koberci, spoutaná, s natrženým kostýmem, vykasanou blůzkou a rozpuštěnými rozcuchanými vlasy, ruce a nohy spoutané za zády a připoutané k sobě. Když ji spoutával, vyhrnul jí sukni vysoko k bokům. Na jemných punčocháčích byla jedna díra vedle druhé. On seděl v kožené bundě v křesle za ní, přes hlavu nataženou černou masku, upíjel z láhve drobnými doušky whisky a občas do ní šťouchl nohou. Sledovala jedním okem hodiny...
Všiml si toho. Nechal stát láhev na stole a naklonil se nad ni. Ovanul ji jeho alkoholový dech. Začal jí neurvale trhat blůzku, pak sukni, smýkal jí divoce po koberci. Silné plátno sukně odolávalo, nechal toho a vytáhl z kapsy vyskakovací nůž. Cvaklo to a před očima se jí objevila blyštivá čepel. Znehybněla. Chytil ji za vlasy a táhl ji nahoru. Musela si kleknout.
Pravačkou jí přejížděl nožem přes tvář, přes bradu, krk... skoro se jí dotýkal. Snažila se nedýchat. Přes prsa a břicho, když se dostal k sukni, čepel obrátil a trhl ostřím, zaslechla ostrý zvuk a sukně z ní spadla, přeříznuta na dva díly. Hrubě sáhl a stáhl jí kalhotky. Přehodil ji přes křeslo a začal řezat její nahou zadnici.
Přejížděl ji rukou stále v kožené rukavici, hrubě se jí dral mezi nohy a mezitím ji stále střídavě švihal. Přetáhl jí blůzku přes hlavu, takže teď už vůbec nic neviděla, pusu jí zacpal už dávno. Byla teď celá obnažená, když ji hodil na rozměrné letiště, a náhle ji celou svou vahou zavalil...
Zachvěla se a cítila se ponížená a úplně v jeho moci. Ještě jednou ji přetáhl, naposledy zatlačil... a pak ucítila, jak tíha i její pouta povolila.
Uslyšela, jak klaply dveře. Převalila se slastně na záda, ještě se celá třásla a zabloudila rukou mezi nohy. Milovala orgasmus vždycky potom... ještě plná zážitku, šlo jí to tak lehce, dokázala si ho přivolat dvakrát a třikrát za sebou.
Napolo ležela vyčerpaná a spokojená, nahá pod tmavě rudým županem, když zazvonil telefon.
„Ano, všechno v pořádku, jako obvykle... ano, příští týden... počkejte,“ sáhla po malém diáři na stolku. „Ne v úterý tentokrát ne, ale ve čtvrtek. Ano, v sedm. Ano, ještě zakázku potvrdím tři hodiny předem. Ano, masku jako obvykle, jistě...“
Související články:
|
