|
Diskuse o vytouženém i nenáviděném radaru v brdských lesích jako by pomalu spěly ke svému vrcholu, neboť argumenty obou nesmiřitelných táborů se začínají vyčerpávat. Neobjevují se nové, ale ty staré se stále recyklují; jinými slovy, neprobíhá dialog, ale deklarování stanovisek. Ke vší smůle pro emotivní zastánce v řadách veřejnosti, dialogu se brání hlavně čeští vládní politici. A to především názorem, že se údajně není o čem bavit.
Jak by taky bylo. Když loni při předvolební debatě v Paláci kultury zástupce KSČM téma americké základny nadhodil, publikum se ještě naivně smálo a moderátor byl také mimo. Kromě několika výjimek, které ještě nelze označit za mainstreamová média (např. internetové noviny Britské listy), jindy tak senzacílační novináři zaspali. Jako obvykle vždycky, když jde o něco opravdu důležitého. O to více si to nyní vynahrazují sepisováním agitek.
Politické špičky, alespoň ty vládní, jednaly ve věci protiraketové základny USA na našem území už minimálně od roku 2002, pravděpodobně daleko déle. Samozřejmě, všechny strany s výjimkou KSČM (kterou ale nebere nikdo "seriózní" vážně) se před volbami tvářily jako sfinga: nic, nevíme, neznáme. Ve volebním programu o základně ticho po pěšině. S tím kontrastuje ochotná agilita poté, kdy se situace na české politické scéně alespoň na chvíli vrátila do formálně stabilního uspořádání poté, co druhá Topolánkova trojkoaliční vláda získala podivným způsobem v parlamentu.
ODS zůstala pochopitelně věrná přezíravému postoji k "občanské demokracii", jak už je jejím zvykem, a svému povolebnímu, ale ještě předvládnímu přitakání se nyní snaží dodat i oficiální rámec. Nejen modrá je dobrá, dobrý je americký radar, a navíc, jak se nedávno uřekl Petr Bendl, už to z české strany "bylo slíbeno", tak co. ČSSD naopak zavětřila možnost, jak se na tomto tématu profilovat coby opoziční strana, a tak po chvíli pečlivého lavírování, které vydával do médií předseda Paroubek, kterému by nějaká menší a radarová základna asi nevadila (ale větší a raketová tedy ano?), rozhodla se zachytit značnou část veřejného anti-radarového proudu coby vítr do plachet čerstvé opoziční jachty.
Komunisti jsou samozřejmě tradičně proti všemu, co přichází od strýčka Sama (a vrahů z Wall Streetu), ale teď za to mohou nabrat body, které začínali ztrácet poté, co se předvolební politická scéna začala profilovat do podoby dvou soupeřících bloků. Zelení chytře (možná, to se ještě ukáže) raději vyčkávají. Jako nová strana v parlamentu mají výhodu, že se jejich politici zaručeně s iniciativami předchozích vlád nezapletli, a to ani v kuloárech. Zatím se omezují na "sběr a vyhodnocování informací", i když navenek deklarují nespokojenost s obcházením EU a NATO. To by sice mohlo znamenat NE základně, jak je dosud prezentována, protože ta určitě není záležitostí NATO.
Na druhou stranu bychom se mohli dočkat překvapení, protože pokud se již de facto vytvořil protizákladnový blok ČSSD+KSČM a na druhé straně opět jasně prozákladnový spolek vládních ODS+KDU-ČSL, bude opět na "konstruktivitě" zelených, jak by případné hlasování dopadlo. Je třeba podržet v paměti, že takové hlasování není ještě aktuální a že nynější konstelace politické není navzdory formálnímu vyslovení důvěry nijak pevná v kramflecích. To se ukáže nejpozději s prvními vládními zákony. Zelení se tak v rámci nedráždění partnerů mohou chovat dost dlouho stejně "konstruktivně", jako se při hlasování chovají teď, kdy svými hlasy blokují opoziční snahy o ad hoc projednávání radarové základny ve sněmovně.
Nakonec jsem si nechal KDU-ČSL, kterou v tématu radarové základny reprezentuje především novopečená ministryně obrany Vlasta Parkanová. Ačkoliv šéfuje resortu obrany, její řeči a proslovy u mě vzbuzují přinejmenším silný dojem, že nejvíce ze všech netuší, o čem je vlastně řeč. Poté co v neděli v diskusním pořadu označila radar za div ne ušlechtilou zbraň, na otázky po argumentech se zmohla jen na všeobecné fráze v duchu amerického "bratrství a pomoci" a raději se soustředila na pozici "my nic, to všechno už je dojednáno", je jasné, že v tématu plave.
Třešničkou na dortu se ale stalo vyjádření ministryně obrany Vlasty Parkanové, že politici by se neměli zbaběle schovávat za občany, čti: neměli by se občanů vůbec ptát a rovnou rozhodnout za ně. Podobný tvrďácký postoj politikům ostatně už v červenci doporučoval sám šéfredaktor Mladé fronty Dnes (viz článek V Mladé frontě Dnes už zase znamená Včera). Dobrá, když pro něco takového pleduje šéf bulvárního plátku, jehož komentátoři ani neskrývají, že kopou za své "politické přesvědčení", dá se to chápat. Jak se tuhle zvrhlost ale odváží říct politik, dokonce politik ve vládní funkci?
Možná bychom mohli takový postoj tolerovat, kdyby platilo, že politik zůstane za svá rozhodnutí a následky svých rozhodnutí také osobně zodpovědný. Jenomže, tohle v zastupitelské demokracii neplatí. Skončí funkce, skončí odpovědnost. Radar zůstane. Odpovědný politik si pak může rvát vlasy, může objíždět občanská shromáždění a veřejně si sypat na hlavu popel, na skutečnosti už tím nic nezmění.
Ale raději bychom měli nějak dát paní ministryni najevo, že čím jsou politická rozhodnutí dalekosáhlejší, čím více se týkají dlouhodobé perspektivy občanů tohoto státu a čím neopravitelnější jsou, tím spíše je žádoucí zapojení prvků přímé demokracie do rozhodování o správě věcí veřejných. Protože chybu jednoho politika v zákoně může obvykle napravit jiný politik, který nastoupí po něm. Jednou instalovanou základnu už ale žádný politik nezruší.
KOMENTOVAT V DISKUSNÍM FÓRU (0)
Související články:
|
